Především fotřík jedný malý hvězdy. A jako vedlejšák má nenasytnou chuť absorbovat nový informace a zážitky, cestovat, objevovat svět a život kolem sebe, a samozřejmě spoluvytvářet kreativní internetovou agenturu SYMBIO.
Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Zatím máme první, holčičku. Patnáctiměsíční Stellu.
Co spolu děláte nejradši?
Největší hit je společný vyndávání šuplíků v kuchyni, chození za ruku i bez (co to jde) a společný kreslení. Máme taky rituál se čtením. Stellinka přinese knížku, udělá “e-e-e”, já musím na zem, vzít jí na klín a čteme. To se stává, i když sedím na záchodě. Je to pak složitější ...
Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Když nepočítám klasický “táta, táta” (tenkrát ještě bez významu mojí maličkosti, ale jako označení prakticky čehokoli), tak to bylo asi “ham”. Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak rád pozorovat někoho, když s chutí jí.
V čem teď tvoje děti jedou? (Pokemoni, Harry Potter…).
Hlavně míče (bajo), bagry (bajo), ručičkový hodiny (gesto tikání) a auta (ato). No a pochopitelně iPhone a iPad s Krtečkem.
Na čem má tvoje dítě závislost?
Na Birellu. Snad teď nepřijde sociálka.
Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Hlavně nerada vidí, když nejsme spolu. Jinak je zatím všechno ok.
Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Párkrát jsem si “vypůjčil” dobrodružný knížky v knihkupectví, plival jsem na lidi z balkónu, utrhnul jsem znáček Mercedesu, abych ho nosil na řetězu na krku, vysmrkal se do pijáku a poslal to během vyučování kámošovi v přední lavici – bohužel to chytla třídní učitelka a dostal jsem poznámku “Posílá o hodině nudli spolužákovi”. Nic strašnýho – nebo jsem to už radši zapomněl.
Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Kupodivu úplná blbost, ale pořád na ní vzpomínám: na prvním stupni na lyžáku jsem na horský samotě usínal u otevřenýho okna, za ním hvězdy, nádhernej vzduch. A pak samozřejmě když jsem se poprvé v životě v pátý třídě podíval k moři. Ani ne kvůli vodě, tu moc nemusím, ale byl jsem na měsíc pryč z domova, navíc v zahraničí. Obchodoval jsem tam se želvama, naučil se melodie na piáno, poprvé ochutnal tuzexovej rozpustnej džus Tang.
Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Měl jsem rád angličáky nebo vláčky (tétéčka), ale nejvíc jsem si ulítnul na tátově koloběžce. Tu jsem tak strašně zjezdil, že se nakonec celá rozlomila, a to byla ze svařovanejch trubek.
Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Obrázky od žvejkaček Bajo a PuPu, Čtyřlístky, Ábíčka, povinně ruskej Kalabok (kvůli všitejm modrejm plastovejm gramofonovejm deskám), známky, odznaky, šutry, mince, … Většina toho je někde ztracená nebo rozdaná. Škoda, z nostalgie bych se na to někdy rád mrknul.
Kam spolu rádi chodíte?
Procházíme se hlavně kolem Berounky, ale sranda je taky cvičení, kam spolu chodíme. Jsme tam s kámošem jediný chlapi mezi samejma mámama. Zajímavá zkušenost – ty mámy nás úplně zasklívaj, jako bysme tam nebyli. Instruktorka je ale zlatá – už na třetí hodině zvládla do věty “maminky si vezmou děti na klín” zakomponovat “maminky a tatínci” :-).
Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať se celý tý akce nazvaný “dětství jejich dítěte” chtějí zúčastnit a nezřeknou se toho. Někdy jde jen o to přehodit si výhybku v hlavě a říct si, že si to můžu užít. Může to bejt obrovská zábava (zajímavost: sice je to náročnější, ale mnohem intenzivnější a zábavnější to je, když pošlete mámu pryč – ona si aspoň taky trochu odpočine a vy jste fakt na sto procent spolu).
Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Před narozením Stelly jsem o tom chvíli uvažoval, ale když to teď vidím, tak bych to asi zvládl jen stěží. Nejen tu permanentní pozornost věnovanou dítěti, ale i hledání energie na udržení se mimo stereotyp. O to větší respekt ke všem (mámám i tátům), který to dokážou.