Prima chlap, majitel studia Tribo.cz, který je živým příkladem, že tatéři nejsou sadomasochisti, ale lidi s velkým srdcem.
Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Zatím dvě. Vojtovi je 8 a Johance 5 let.
Co spolu děláte nejradši?
Jezdíme na výlety. Když to jde, tak na kole, a v zimě každej druhej víkend na hory.
Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Yoda a “Tatínku, nemusíš si o mě dělat starost”.
V čem teď tvoje děti jedou?
Lego, Star Wars a teď jsem s Vojtou dohrál Machinarium. Hodně čte, má rád komiksy, hlavně Tin-Tina, dělá mi radost, kluk jeden. Minulej rok si oba trochu ulítli na Králi dinosaurů, což je docela bizarní japonskej seriál, kterej mě moc nebaví, asi už jsem starej. Vojta si vůbec docela ujíždí na dinosaurech, ale čím je starší, tak je jasný, že hry na počítači vládnou, to je velkej magnet. Johanka má zase ráda Hello Kitty a takový ty holčičí věci. Něčemu prostě neunikneš. Jo a mají rádi psy, pořád žadoněj o štěňátko, i když čoklů je kolem nás docela dost.
Na čem mají závislost?
Na sladkostech, počítačovejch hrách a televizi. To musím trochu krotit a korigovat, a pak je to v pořádku.
Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Všechno.
Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Nevím. Spálil třídní knihu? Vloupal se do školní zahrady? Odjel na kole z chaty do Prahy a zpátky? Utekl dědovi a schoval se na několik hodin do lesa? Ale myslím, že jsem byl docela hodný dítě. Fakt.
Jaký byl tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější zážitek nebo vzpomínka z dětství?
Asi když jsem ještě v našem starým bytě v Bráníku viděl poprvé za mléčným vroubkovaným sklem dětskýho pokoje rozsvícenej vánoční stromeček. Tenhle obraz si budu určitě pamatovat celej život. Docela intenzivně si taky pamatuju každou zatáčku v Jeremenkově ulici, když mě rodiče vezli se slepákem do Motola. A taky si pamatuju, jak mě prababička Anička dala k narozeninám takový přáníčko, ve kterým bylo v malejch kapsičkách po jednom deset zlatejch korunovejch mincí.
Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Plyšovej pes Punťa. Koloušek Bambi. Takovej zelenej vodníček. Ještě je u mámy mám.
Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Sbíral jsem pohledy letadel, angličáky a trochu známky.
Kam spolu rádi chodíte?
Nejradši chodíme domů. Pak taky do kina, na výstavy, co se kde namane zajímavýho – a občas na dobrý jídlo. Vařím doma, ale nedávno jsme si všichni pochutnali na výborný svíčkový v Lokálu.
Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Klidně. A docela rád. Práce není všechno, teď už to vím.
3 replies on “Michal Burda”
S tou mateřskou teda koukám…
Fakt bourák. Já ještě nevim, co mě čeká 🙂
respekt!