Na světě je už 38 let, poskakuje mezi vším, kde se něco vymýšlí a koumá, ať už v divadle, reklamě nebo doma. Taky je principálem seskupení Kašpárek v Rohlíku a mluvčím Bejbypankáčů.
Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Eliška – 11, Amálka – 9 (skoro 10) a Tobiáš – 4.
Co spolu děláte nejradši?
Všechno, u čeho je zábava, myšleno ve smyslu, že nás to baví. Hlavní je, že je kmen nebo jeho část pohromadě. Můžeme pohřbívat Barbie, sádrovat si zdravý končetiny, ale klidně třeba studovat glóbus, bruslit nebo jet nakoupit a zpívat si u toho.
Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Vzpomínám na první píseň Elišky, která zněla: „Piča bába za Eličou“, což v překladu znamenalo „Přišla babička za Eliškou“. Amálka, když mě hladila po hlavě, komentovala stav mé kštice nejprve slovem: „Májo“ (málo) a později: „Nič“ (nic). U Tobiáše mám rád dodnes slovo „ichni“, což znamená všichni a slovo „studárna“, což je vodárna, v jeho chápání studna nad povrchem.
V čem teď tvoje děti jedou?
Nemáme doma televizi, koukáme jen na DVD a máme přístup k internetu. Neřekl bych, že jedou v něčem konkrétním, což ale neznamená, že to neznají. U babiček televize jede, tak se to vyvažuje. Rádi mají třeba Hvězdný prach, Řadu nešťastných příhod, Karlíka a továrnu na čokoládu, Velkou rybu, Potkali se u Kolína, Zahradu, Pejska a kočičku. Záleží na náladě. Jinak holky asi nejvíc jedou v plavání. To je baví.
Na čem mají tvoje děti závislost?
Amálka ráda posílá pohledy a nechce mít na stránce v žákovský jinou známku než jedničku, Eliška na sebe bere cokoliv ze starých skříní, v neuvěřitelných kombinacích a pak takto vymóděná prochází nějakými vlastními světy. Tobiáš na čemkoliv, co děláme my dospělí, jako je vrtání, vaření, řízení traktoru, trénování psa.
Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Můžeme skoro všechno, a když něco ne, tak to riskneme. Lenička nebyla moc nadšená, když jsme si dávali nohy do sádry, nemá ráda, když jezdíme v autě vepředu, na kapotě nebo lezeme na střechu.
Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Byl jsem vzorňák, strach mi nedovolil, ale jednou jsem počůral pána, co se na Mácháči opaloval.
Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Velká žlutá limonáda v lahvi jenom pro mě, cesta s našima vlakem k babičce.
Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Hadrový červený kašpárek s plastovým obličejem.
Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Všechno možný, co vypadalo hezky a čeho bylo hodně, co mělo v té době směnou hodnotu nebo bylo vzácný. Kaštany, kuličky, angličáky, známky, výstřižky ze zahraničních časopisů, Čtyrlístky, kartony a krabičky od cigaret, céčka.
Kam spolu rádi chodíte?
K rybníku.
Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Jít k porodu. Získají tak reálnější pohled na mužskou důležitost.
Šel by jsi dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Hned. Rovnou. Teď.
3 replies on “David Dvořák”
Kašpárka miluje celá naše rodina. Rozhovor s panem principálem je parádní. Děkujeme.
moc hezký čtení:)
To mě nenapadlo, sádrovat si zdravé končetiny…. 😉
Pěkný!