Jsem rozvádějící se režisér z duaMods, kytarista rockové skupiny The Prostitutes a reklamní profesionál. Děti miluju, ale nedokážu být oddaný 27/7 táta v kombíku s kolama na střeše, protože moje koníčky a životní styl jsou v příkrým rozporu s otcovstvím a nejde to skloubit jako třeba u sportovců. Proto je to každodenní hledání rovnováhy. Já a děti jsme spolu ale šťastný a nedokážu si bez nich představit svůj život jako šťastnej.
Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Šimonovi je devět, Líze (občanským jménem Alžběta) šest a Leontině (zkráceně Tína) dva.
Co spolu děláte nejradši?
Líza dělá nejraději “blbiny”, což znamená, že po mně leze, Tína to od ní odkoukala a Šimon má rád poflakování po aquaparku. Nejradši jsme asi tam nebo o víkendu na zahradě chalupy. Mám rád výlety s dětma. Je jich málo, ale ty, co se uskutečnily, většinou stály za to.
Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Pamatuju si Šimonovo. Bylo to slovo “hard core”.
V čem teď tvoje děti jedou?
Šimon v kouzlech všeho druhu, od Harryho po stolní magii. Taky Star Wars a GTA na PSP. Líza v plyšácích – kvantita je tady mnohem důležitější než kvalita. Tína staví ze stavebnic a prozkoumává nekonečněj domácí fundus hraček. Všechny tři děti ovšem ujely na skocích do Fatboye.
Na čem mají tvoje děti závislost?
Pevně doufám, že kromě rodičů a babiček zatím na ničem.
Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Vzhledem k tomu, že s jejich mámou spolu nežijeme, tak toho moc z našeho společnýho času nevidí. Výchova je ovšem zrovna oblast, kde mezi námi stále panuje velká shoda, takže asi nejsem ten táta, co kazí děti.
Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Už nevim. Byl jsem hodný dítě. Kromě zapálenýho lesa, zraněnýho bráchy, ukradenejch věcí rodičů, tvrzení, že jsem nalezenec, ztracení se na stavbě na Jižním Městě a zničenýho nábytku v bytě si žádnej větší průšvih nevybavuju. V pubertě jsem si to vynahradil. Stal se ze mě intelektuál-revolucionář a šel jsem, stejně jako třeba komouši, i přes mrtvoly.
Jaký je tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější zážitek nebo vzpomínka z dětství?
S tátou na výletě. Seděl jsem v krosně a šli jsme přes pole s řepou. Ale kdo ví, jestli je to skutečnej zážitek, možná je z vyprávění. Ale já ho vidím jako dnes. Jinak moje dětství se dá považovat téměř za snový, takže těch zážitků jsou mraky. S mámou, s tátou, s babičkama, tetama a tak.
Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Asi Lego. U něho jsem strávil hromadu času. Pak samozřejmě Atari, když už jsem byl větší.
Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Známky, mince, bankovky, čtyřlístky, angličáky, etikety ze zápalek.
Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Že to bude mnohem větší legrace i opruz, než si kdykoliv dokázali vůbec v nejšílenější fantazii připustit. Tady se ani nedá poradit, aby si drželi klobouky, je to totiž jedno.
Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Záleželo by na okolnostech, ale a priori to nepovažuju za nemožný. Osobně mám ale pocit, že jsem užitečnější jinak, než jako táta v sukni.