35 let, od pohledu psychopat, se zálibou v extrémním metalu a disharmonické vážné hudbě. Moje představa ideálně stráveného dne se dá vyjádřit číselně: 200 stránek a nejmíň jeden hodnotnej film. Nemám rád lidi, co si myslí, že vědí líp než já, co chci a čemu bych měl věřit. Třeba komouši, fašouni nebo faráři. Život ze mě udělal depresivního cholerika. A to se mám vlastně nádherně!

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mám dva kluky, Sebastiana a Axela. Sabíkovi byly v říjnu 4 roky, ale na dortu se Spongebobem jsme celkem sfoukávali asi tak osmdesát svíček.  No a Axlík je letní miminko, ještě mu není ani půl roku.

Co spolu děláte nejradši?
Se Sebastianem všechno. Teda nekouká se mnou na horory, ale jinak se potatil, je vztekloun, v krámě nejradši jezdí s košíkem rallye a když spolu někam valíme v autě, neexistuje poslouchat něco jinýho než death metal – „Pusť hrozný písničky, tati, když s náma nejede maminka ani brácha!“ No a co tak můžete dělat s několikaměsíčním prckem. Smějeme se na sebe, prdíme na bříško, okusujeme nožičky… Vlastně toho je fůra.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ježíš, tak to nevím. Hrozně hezký bylo, když si Sebastian sám od sebe někdy ve dvou letech začal říkat Sabíček, asi podle vzoru měsíček a sluníček. My pořád nevěděli, jak to jeho jméno zdrobňovat, až se našňupnul a vymyslel si to sám. U Axlíka je prozatím nejhezčí, když neříká nic a nechá tátu číst.

V čem teď tvoje děti jedou?
Axlík dost jede v pleteným šnekovi, toho už málem rozpáral, a jinak se moc nevyjadřuje. A Sebastian zbožňuje snad komplet produkci českýho Nickelodeonu: Spongebob, Mighty Bee… Hodně ho berou různý roboti a taky vím, že potají s dědou hraje na počítači střílečky. Ale já byl taky svýho času fanda třeba do Wolfensteina, a přesto nám do baráku žádný pistolky a samopaly nesmí, nezměnilo mě to. Když ho ti bubáci nebudí v noci, tak to beru s rezervou. U dědy je holt volnější režim… Mimochodem, co je to za idiocii, dělat zbraně jako dětský hračky?

Na čem má tvoje dítě závislost?
Na mně. Obě.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Máma je ráda, když jsme spolu a má chvíli klid. Ale nesnáší, když pliveme žvejkačky do záchoda. Bojí se, že se tam někde potají spolčujou a po letech vylezou a všechny nás slepí do chuchvalce. Nádherná představa!

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Jedný svini z vedlejší třídy jsem v šatně sebral zimní boty a napustil do nich studenou vodu. Venku bylo asi dvacet pod nulou, nemohla v nich odejít, byl z toho skandál jako blázen!

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Táta je úplně výjimečně nemocnej, musí ležet v posteli a já si k němu vlezu a on mi svým nemocně nakřáplým hlasem čte ruský hororový pohádky z Krásy nesmírné. „Ivan Kraví syn vzal holubičku, zakroutil jí krkem a strčil do kapsy.“

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Plechová tatrovka z Dakaru. Nezničitelná. Dneska ji má Sebastian a uveze šutráky i půl litru vody. Tatra prostě nezná bratra ani jako hračka! OSTUDA, že tahle značka živoří někde na pokraji zájmu, když stačí i jenom kouknout na Youtube, zadat něco jako Tatra extreme offroad a hned vidíte, jak jsou z ní fanoušci po celým světě na větvi…OSTUDA!

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Zkoušel jsem známky, namotivovanej Mikulášovými patáliemi. Ale brzo mě to pustilo. Sbíral jsem vlastně vždycky hlavně knížky. Odmala…

Kam spolu rádi chodíte?
S tím větším v podstatě kamkoli, kde je povoleno ječet, hystericky pobíhat, smát se doalelujá a podobně. S malým se rádi procházíme všude, kde projede kočárek.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať na pár let zapomenou na volnej čas a zatnou zuby.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Kdyby měla žena nějakou prima práci, která by ji bavila, a ještě nás i uživila, tak jo. Bože, já bych se tak válel doma! Jednoho do školky, druhýho nakrmit, přebalit, uvozit v kočárku a hodinu čumět do stropu s jistotou, že mě za vteřinu nikdo nezačne prudit nějakým stupidním e-mailem…