Jsem rozvádějící se režisér z duaMods, kytarista rockové skupiny The Prostitutes a reklamní profesionál. Děti miluju, ale nedokážu být oddaný 27/7 táta v kombíku s kolama na střeše, protože moje koníčky a životní styl jsou v příkrým rozporu s otcovstvím a nejde to skloubit jako třeba u sportovců. Proto je to každodenní hledání rovnováhy. Já a děti jsme spolu ale šťastný a nedokážu si bez nich představit svůj život jako šťastnej.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Šimonovi je devět, Líze (občanským jménem Alžběta) šest a Leontině (zkráceně Tína) dva.

Co spolu děláte nejradši?
Líza dělá nejraději “blbiny”, což znamená, že po mně leze, Tína to od ní odkoukala a Šimon má rád poflakování po aquaparku. Nejradši jsme asi tam nebo o víkendu na zahradě chalupy. Mám rád výlety s dětma. Je jich málo, ale ty, co se uskutečnily, většinou stály za to.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Pamatuju si Šimonovo. Bylo to slovo “hard core”.

V čem teď tvoje děti jedou?
Šimon v kouzlech všeho druhu, od Harryho po stolní magii. Taky Star Wars a GTA na PSP. Líza v plyšácích – kvantita je tady mnohem důležitější než kvalita. Tína staví ze stavebnic a prozkoumává nekonečněj domácí fundus hraček. Všechny tři děti ovšem ujely na skocích do Fatboye.

Na čem mají tvoje děti závislost?
Pevně doufám, že kromě rodičů a babiček zatím na ničem.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Vzhledem k tomu, že s jejich mámou spolu nežijeme, tak toho moc z našeho společnýho času nevidí. Výchova je ovšem zrovna oblast, kde mezi námi stále panuje velká shoda, takže asi nejsem ten táta, co kazí děti.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Už nevim. Byl jsem hodný dítě. Kromě zapálenýho lesa, zraněnýho bráchy, ukradenejch věcí rodičů, tvrzení, že jsem nalezenec, ztracení se na stavbě na Jižním Městě a zničenýho nábytku v bytě si žádnej větší průšvih nevybavuju. V pubertě jsem si to vynahradil. Stal se ze mě intelektuál-revolucionář a šel jsem, stejně jako třeba komouši, i přes mrtvoly.

Jaký je tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější  zážitek nebo vzpomínka z dětství?
S tátou na výletě. Seděl jsem v krosně a šli jsme přes pole s řepou. Ale kdo ví, jestli je to skutečnej zážitek, možná je z vyprávění. Ale já ho vidím jako dnes. Jinak moje dětství se dá považovat téměř za snový, takže těch zážitků jsou mraky. S mámou, s tátou, s babičkama, tetama a tak.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Asi Lego. U něho jsem strávil hromadu času. Pak samozřejmě Atari, když už jsem byl větší.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Známky, mince, bankovky, čtyřlístky, angličáky, etikety ze zápalek.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Že to bude mnohem větší legrace i opruz, než si kdykoliv dokázali vůbec v nejšílenější fantazii připustit. Tady se ani nedá poradit, aby si drželi klobouky, je to totiž jedno.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Záleželo by na okolnostech, ale a priori to nepovažuju za nemožný. Osobně mám ale pocit, že jsem užitečnější jinak, než jako táta v sukni.

Když dva dělají totéž, není/je to vždycky totéž

Když se řekne střídavá péče, každý si představí, že tatínek a maminka fungují odděleně a v pravidelných intervalech mezi nimi pendlují jejich děti. Jakub Krč a jeho přítelkyně Jana Štěpánová jsou oba grafici na volné noze, kteří mají roční dcerku Miru a nežijí odděleně, přesto by se jejich soužití dalo také nazvat střídavou péčí. Pracují stylem „jeden dnes pracuje, druhý je s dcerou a zítra je to naopak“. Jak to funguje v praxi?

Jaké důvody vás vedly ke „střídavé péči“? Peníze? Potřeba nezůstat na mateřské (přítelkyně) nebo chuť být s dcerkou co nejvíce (táta)?
O peníze nešlo, oba vyděláváme zhruba stejně a klidně bychom si mohli dovolit jeden příjem „vypustit“. Hlavním motivem bylo užít si dceru Miru naplno a dát jí pokud možno co nejvíc péče a pozornosti. Byl to takový experiment, který se vydařil a trvá.

Jak vypadá takové plánování, kdo kdy pracuje a kdo kdy hlídá? Ze dne na den, nebo hojně zaměstnáváte rodinný kalendář?
Většinou si týden rozdělíme předem, slouží nám k tomu společný on-line kalendář, kam si píšeme „služby“ i výjimečné schůzky a pracovní povinnosti, které si budou žádat flexibilní změny.

Práce grafika na volné noze je časově hodně kolísavá a těžko předvídatelná – podklady nedostáváte zpravidla, kdy by jste měli, komentáře klientů bývají občas nekonečné…
To je svatá pravda, většinou se v takovém případě operativně domlouváme na změnách. Když je nejhůř a musíme pracovat oba, zaskočí babičky, ale to se stalo za rok jen párkrát. Nejzajímavějším „výkyvem“ byl pracovní pobyt ve Švýcarsku: moje přítelkyně, která je kromě grafičky i uměleckou fotografkou, tam odjela na tři měsíce fotit, a my s ní. Tam jsem byl víceméně „tátou v sukni“ naplno a pracoval jsem nejvíc po nocích a na dálku. Kupodivu to šlo hladce, na nezbytné osobní schůzky v Praze nebo návštěvy tiskáren za nás chodil můj kolega ze studia.

Pracujete doma, nebo v kanceláři?
Oba máme vlastní studia a pracujeme tam. Naštěstí jsou do 15 minut pěšky od domova. Doma pracujeme jen večer, když dcera usne, jinak je to výhradně „nepracovní prostor“. 🙂

Jak reaguje dcerka na stále se měnící rytmus domácnosti? Říká se, že malé děti potřebují hlavně pravidelný řád.
Problémy s tím nemá žádné: na pravidelném rytmu a řádu dne jsme se domluvili a snažíme se ho oba dodržovat – jí stejné věci, chodí spát ve stejné časy…

Liší se v něčem dny s mámou a dny s tátou?
Ničím zásadním se neliší, rozdíly by se daly hledat spíš v rozličných drobnostech: s mámou chce dcera Mira např. usínat s písničkou, se mnou zase s pohádkou. Tomu, že se dny s tátou nebo mámou od sebe neliší, napomohlo i to, že Mira měla od narození přes den problémy s kojením a mléko se muselo odstříkávat. I „kojení“ si tedy užila od obou…

Co si dcerka užije s tátou a co naopak s mámou?
Úplně stejné věci, snad jen jízdy autem má častější s mámou: já totiž neřídím.

A jak kouká okolí na vaši střídavou péči?
Zpočátku jsme byli i mezi přáteli kuriozita, brzy si ale zvykli. Za „podivína“ jsem byl hodně já u doktorů, na plavání, v obchodech, restauracích nebo s nosítkem v městské dopravě. Ale to se týkalo jen Česka, ve Švýcarsku jsou tátové v rolích matek tak běžní, že se nad tím vůbec nikdo nepozastavoval.

Oba jste grafici na mateřské dovolené. Jakou tiskovinu byste rádi dělali pro děti?
Už jsem upravil pár pohádkových knížek a čekají v polici na to, až Mira vyroste. Jana zase napsala knížku vlastních pohádek, kterou si i sama upravila, a jednou ji jistě Miře přečte. Já sním o tom, že jednou zpracuji pohádky, které mi na kazety namlouvala moje moravská babička, když jsem byl malý.

Doporučili byste takou péči i ostatním?
Lidem na volné noze nebo s volnou pracovní dobou určitě; mám pocit, že se dítě díky tomu i rychleji vyvíjí a učí nové věci. Má víc podnětů a víc času od obou rodičů. Chce to jen trochu sebekázně a trpělivosti – malá daň za tak velké dary, které to přináší…

Táta víc než ročního kluka, prozatím hodně bojující se svou otcovskou rolí. Grafik, animátor a režisér, spolumajitel motion design studia Oficina.

Co spolu děláte nejradši?
Cokoli aktivního. Blbneme, schováváme se do peřin, běháme, šílíme.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Táta, samozřejmě, což bylo jeho první slovo. Nevím proč, ale máma neříká doteď, asi mu to nepřijde důležitý, když jsou pořád spolu.

V čem teď tvůj Vojta jede?
Aktuálně bagry. Ráno mě budí výkřiky “gogr, gogr”. Jeden totiž bagruje díru u nás za rohem. Pak taky Barbapapa (animovanej seriál), knížky o autech, knížky s hyperrealistickejma ilustracema zvířat, Krteček.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Zatím hlavně na mámě. I když těžká technika ji začíná v oblíbenosti nebezpečně dohánět.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Moc se jí nelíbí, když lítáme a blbneme před spaním.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Pořídil jsem si kopii žákovské knížky a do jedné nechal psát jen dobrý známky a do druhý ty špatný. Provalilo se to po 3 měsících. Průšvihů jsem měl ale hrozně moc, byl jsem trochu hyperaktivní dítě.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Hokej na plácku před Kontíkem (Hotel Intercontinental). Byli jsme tam skoro denně.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Na žádnou dlouhodobou si nevzpomínám, obecně ale asi moje sestra.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Boule, škrábance, modřiny, oděrky a podobně.

Kam spolu rádi chodíte?
Nejsem moc výjezdovej nebo venkovskej typ, takže zatím nejraději asi na Petřín nebo na náplavku. Kdyby si mohl vybrat Vojta, asi by řekl, že nejvíc je libovolný výkop, jen tam musí být ten bagr.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Asi nejsem na podobné vzkazy vhodný člověk; většinou nevím, co vzkázat sám sobě. Ale fakt je, že děti rostou strašně rychle a je hrozná škoda to propást.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Několikrát jsem to i navrhoval, ale zatím to z nejrůznějších důvodů neprošlo. Tolik trpělivosti na jeho rozmary měnící se každou minutu bych ovšem určitě neměl.

35 let, od pohledu psychopat, se zálibou v extrémním metalu a disharmonické vážné hudbě. Moje představa ideálně stráveného dne se dá vyjádřit číselně: 200 stránek a nejmíň jeden hodnotnej film. Nemám rád lidi, co si myslí, že vědí líp než já, co chci a čemu bych měl věřit. Třeba komouši, fašouni nebo faráři. Život ze mě udělal depresivního cholerika. A to se mám vlastně nádherně!

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mám dva kluky, Sebastiana a Axela. Sabíkovi byly v říjnu 4 roky, ale na dortu se Spongebobem jsme celkem sfoukávali asi tak osmdesát svíček.  No a Axlík je letní miminko, ještě mu není ani půl roku.

Co spolu děláte nejradši?
Se Sebastianem všechno. Teda nekouká se mnou na horory, ale jinak se potatil, je vztekloun, v krámě nejradši jezdí s košíkem rallye a když spolu někam valíme v autě, neexistuje poslouchat něco jinýho než death metal – „Pusť hrozný písničky, tati, když s náma nejede maminka ani brácha!“ No a co tak můžete dělat s několikaměsíčním prckem. Smějeme se na sebe, prdíme na bříško, okusujeme nožičky… Vlastně toho je fůra.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ježíš, tak to nevím. Hrozně hezký bylo, když si Sebastian sám od sebe někdy ve dvou letech začal říkat Sabíček, asi podle vzoru měsíček a sluníček. My pořád nevěděli, jak to jeho jméno zdrobňovat, až se našňupnul a vymyslel si to sám. U Axlíka je prozatím nejhezčí, když neříká nic a nechá tátu číst.

V čem teď tvoje děti jedou?
Axlík dost jede v pleteným šnekovi, toho už málem rozpáral, a jinak se moc nevyjadřuje. A Sebastian zbožňuje snad komplet produkci českýho Nickelodeonu: Spongebob, Mighty Bee… Hodně ho berou různý roboti a taky vím, že potají s dědou hraje na počítači střílečky. Ale já byl taky svýho času fanda třeba do Wolfensteina, a přesto nám do baráku žádný pistolky a samopaly nesmí, nezměnilo mě to. Když ho ti bubáci nebudí v noci, tak to beru s rezervou. U dědy je holt volnější režim… Mimochodem, co je to za idiocii, dělat zbraně jako dětský hračky?

Na čem má tvoje dítě závislost?
Na mně. Obě.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Máma je ráda, když jsme spolu a má chvíli klid. Ale nesnáší, když pliveme žvejkačky do záchoda. Bojí se, že se tam někde potají spolčujou a po letech vylezou a všechny nás slepí do chuchvalce. Nádherná představa!

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Jedný svini z vedlejší třídy jsem v šatně sebral zimní boty a napustil do nich studenou vodu. Venku bylo asi dvacet pod nulou, nemohla v nich odejít, byl z toho skandál jako blázen!

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Táta je úplně výjimečně nemocnej, musí ležet v posteli a já si k němu vlezu a on mi svým nemocně nakřáplým hlasem čte ruský hororový pohádky z Krásy nesmírné. „Ivan Kraví syn vzal holubičku, zakroutil jí krkem a strčil do kapsy.“

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Plechová tatrovka z Dakaru. Nezničitelná. Dneska ji má Sebastian a uveze šutráky i půl litru vody. Tatra prostě nezná bratra ani jako hračka! OSTUDA, že tahle značka živoří někde na pokraji zájmu, když stačí i jenom kouknout na Youtube, zadat něco jako Tatra extreme offroad a hned vidíte, jak jsou z ní fanoušci po celým světě na větvi…OSTUDA!

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Zkoušel jsem známky, namotivovanej Mikulášovými patáliemi. Ale brzo mě to pustilo. Sbíral jsem vlastně vždycky hlavně knížky. Odmala…

Kam spolu rádi chodíte?
S tím větším v podstatě kamkoli, kde je povoleno ječet, hystericky pobíhat, smát se doalelujá a podobně. S malým se rádi procházíme všude, kde projede kočárek.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať na pár let zapomenou na volnej čas a zatnou zuby.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Kdyby měla žena nějakou prima práci, která by ji bavila, a ještě nás i uživila, tak jo. Bože, já bych se tak válel doma! Jednoho do školky, druhýho nakrmit, přebalit, uvozit v kočárku a hodinu čumět do stropu s jistotou, že mě za vteřinu nikdo nezačne prudit nějakým stupidním e-mailem…

Muzikant, zpěvák a kytarista kapely Prohrála v kartách, co píše i pro jiné (třeba pro Anetu Langerovou, Annu K.). Kdysi novinář, dnes hlavně editor firemního magazínu ČiliChili.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Dvě holky. Julii jsou čtyři a Babetě rok.

Co spolu děláte nejradši?
Julie mi napovídá: “Nejradši si spolu děláme legraci. Stavíme lego. A hledáme houby.” No, trochu je problém, že jsme ještě žádnou nenašli. Ale to jí říkat nebudu. Hledání je taky príma. No, a Babetě dělám zatím hlavně živou prolejzačku a pak se s ní snažím domluvit prostřednictvím těch asi dvaceti slov, co už umí. To tedy baví hlavně mě, podporuje to kreativitu. Právě jsem třeba zkoušel říct, že kámen není príma jídlo.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Je sympatické, že má být sympatické. Jinak by to u obou bylo „ne“. U Julie bylo první fakt zajímavé „íoves“. Trvalo nám hodně dlouho než jsme zjistili, že jsou to písmenka. A Babeta říkala první „bo“, což jsou boty.

V čem teď tvoje děti jedou?
Babeta je zatím fascinovaná úplně vším a mít doma sadu skalpelů a břitev a navrch jadernou bombu, tak je vypátrá a bude zbožňovat. Jo, a s chutí přeštelovává u věže destipásmovej ekvalizér. Julie teď ulítává na Ariel, což je kříženec mezi rybou a Bárbínou. Nemáme televizi, jen DVD přehrávač, ale tomu stejně nezabráníš. Už vyžaduje i Hanu Montanu nebo jak se to píše – a tu nikdo z nás donedávna nikdy neviděl. Asi síla školkového kolektivu.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Babeta na mámě. Julie byla posedlá takovým hadrovým králíkem, co jsme jí koupili s kapelou u benzínky, když jsme se jednou vraceli. Pořád ho žužlala, až byl fakt nechutnej.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Celorodinná rada říká shodně: bordel!

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
No třeba jsem postavil z Merkura funkční lampičku na 220, akorát se vůbec nezabejval izolací. Naštěstí jsem jen vyhodil pojistky.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?.
Dětství. Já to tedy nechci odbýt, mě spíš fascinovalo všechno. Takže ten samotný permanentní úžas je nej.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Nejdřív gumovej pes, pak kapslíkovka a kolo.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Vždy krátkodobě známky, angličáky, plechovky, obaly od žvejkaček, modely letadýlek, čtyřlístky, hračky z Pifa…

Kam spolu rádi chodíte?
Do lesa.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Pořádně nadechnout a…

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
No, na první poslech to zní lákavě. Ale měl jsem dost celodenních šicht u obou holek, a je to, myslím, práce na tři pracovní úvazky. Ale šel.

Především fotřík jedný malý hvězdy. A jako vedlejšák má nenasytnou chuť absorbovat nový informace a zážitky, cestovat, objevovat svět a život kolem sebe, a samozřejmě spoluvytvářet kreativní internetovou agenturu SYMBIO.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Zatím máme první, holčičku. Patnáctiměsíční Stellu.

Co spolu děláte nejradši?
Největší hit je společný vyndávání šuplíků v kuchyni, chození za ruku i bez (co to jde) a společný kreslení. Máme taky rituál se čtením. Stellinka přinese knížku, udělá “e-e-e”, já musím na zem, vzít jí na klín a čteme. To se stává, i když sedím na záchodě. Je to pak složitější ...

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Když nepočítám klasický “táta, táta” (tenkrát ještě bez významu mojí maličkosti, ale jako označení prakticky čehokoli), tak to bylo asi “ham”. Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak rád pozorovat někoho, když s chutí jí.

V čem teď tvoje děti jedou? (Pokemoni, Harry Potter…).
Hlavně míče (bajo), bagry (bajo), ručičkový hodiny (gesto tikání) a auta (ato). No a pochopitelně iPhone a iPad s Krtečkem.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Na Birellu. Snad teď nepřijde sociálka.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Hlavně nerada vidí, když nejsme spolu. Jinak je zatím všechno ok.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Párkrát jsem si “vypůjčil” dobrodružný knížky v knihkupectví, plival jsem na lidi z balkónu, utrhnul jsem znáček Mercedesu, abych ho nosil na řetězu na krku, vysmrkal se do pijáku a poslal to během vyučování kámošovi v přední lavici – bohužel to chytla třídní učitelka a dostal jsem poznámku “Posílá o hodině nudli spolužákovi”. Nic strašnýho – nebo jsem to už radši zapomněl.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Kupodivu úplná blbost, ale pořád na ní vzpomínám: na prvním stupni na lyžáku jsem na horský samotě usínal u otevřenýho okna, za ním hvězdy, nádhernej vzduch. A pak samozřejmě když jsem se poprvé v životě v pátý třídě podíval k moři. Ani ne kvůli vodě, tu moc nemusím, ale byl jsem na měsíc pryč z domova, navíc v zahraničí. Obchodoval jsem tam se želvama, naučil se melodie na piáno, poprvé ochutnal tuzexovej rozpustnej džus Tang.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Měl jsem rád angličáky nebo vláčky (tétéčka), ale nejvíc jsem si ulítnul na tátově koloběžce. Tu jsem tak strašně zjezdil, že se nakonec celá rozlomila, a to byla ze svařovanejch trubek.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Obrázky od žvejkaček Bajo a PuPu, Čtyřlístky, Ábíčka, povinně ruskej Kalabok (kvůli všitejm modrejm plastovejm gramofonovejm deskám), známky, odznaky, šutry, mince, … Většina toho je někde ztracená nebo rozdaná. Škoda, z nostalgie bych se na to někdy rád mrknul.

Kam spolu rádi chodíte?
Procházíme se hlavně kolem Berounky, ale sranda je taky cvičení, kam spolu chodíme. Jsme tam s kámošem jediný chlapi mezi samejma mámama. Zajímavá zkušenost – ty mámy nás úplně zasklívaj, jako bysme tam nebyli. Instruktorka je ale zlatá – už na třetí hodině zvládla do věty “maminky si vezmou děti na klín” zakomponovat “maminky a tatínci” :-).

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať se celý tý akce nazvaný “dětství jejich dítěte” chtějí zúčastnit a nezřeknou se toho. Někdy jde jen o to přehodit si výhybku v hlavě a říct si, že si to můžu užít. Může to bejt obrovská zábava (zajímavost: sice je to náročnější, ale mnohem intenzivnější a zábavnější to je, když pošlete mámu pryč – ona si aspoň taky trochu odpočine a vy jste fakt na sto procent spolu).

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Před narozením Stelly jsem o tom chvíli uvažoval, ale když to teď vidím, tak bych to asi zvládl jen stěží. Nejen tu permanentní pozornost věnovanou dítěti, ale i hledání energie na udržení se mimo stereotyp. O to větší respekt ke všem (mámám i tátům), který to dokážou.

Ondřej, 360měsíců, živí se filmařinou, praha

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
1, 2, Fredo.

Co spolu děláte nejradši?
Momentálně je to skok na posteli.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
To úplně první.

V čem teď tvoje děti jedou?
Bagry, traktory, válce, jeřáby a jiná těžká technika.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Zatím jen na rodičích.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Neřeknu, nejsem bonzák.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Až na pár výjimek to žel byly vždy jen ty největší.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Operace slepého střeva.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Lego.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Třeba kartičky košíkářů.

Kam spolu rádi chodíte?
Nejdřív na hřiště a potom na Hradby na pivo.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Léta ti nepřidaj’. A pozor na kocoviny.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Dobrovolně a rád.

Bloger, školitel, vášnivý potápěč, cestovatel a fotograf, který jako jediný může oficiálně šířit moudra o Apple po střední a východní Evropě. Možná ho taky znáte jako moderátora videocastu www.digit.cz. Ale je to hlavně tatík čtyřměsíčního Mikuláše.

Co spolu děláte nejradši?
V tomhle věku spolu nejradši odpočíváme 🙂 a chodíme na výlety.

Jaké bylo první sympatické slovo, které Mikuláš řekl?
Uaaaueaa.

V čem teď Mikuláš ujíždí?
Zatím ho nejvíc baví jíst, to opravdu zbožňuje, což je vidět i na jeho váze, takže jsme museli změnit domácí přezdívku z Kruťáka na Hobita. Jinak jakákoliv hračka, která se mu dostane do ruky.

A na čem má závislost?
Jídlo, smích, spánek.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když třeba spolu koukáme na Californication.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Občas jsem něco rozbil, ale na nic extrémního si nepamatuju. Já jsem patřil spíše do té kategorie bezproblémových dětí :).

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Určitě letní období, která jsme trávili s bráchou u babičky nebo na chatě. Dokázali jsme si to užít i bez peněz a drahých hraček.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Určitě LEGO.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Céčka. Asi týden..

Kam spolu rádi chodíte?
Rozhodně vede Stromovka a ZOO.

Jakou počítačovou hru Mikulášovi nezapomeneš naservírovat?
Určitě Metal Gear Solid, ale začneme asi Zeldou na Wii 🙂

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Nebojte, ten mrňous vám hodně sebere a ještě víc dá, užijte si každý den.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Kdyby to bylo v zájmu rodiny, tak asi ano, ale musím se upřímně přiznat, že nevím, zda bych měl tolik síly, energie a trpělivosti jako moje žena. Rozhodně to není dovolená…

Na světě je už 38 let, poskakuje mezi vším, kde se něco vymýšlí a koumá, ať už v divadle, reklamě nebo doma. Taky je principálem seskupení Kašpárek v Rohlíku a mluvčím Bejbypankáčů.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Eliška – 11, Amálka – 9  (skoro 10) a Tobiáš – 4.

Co spolu děláte nejradši?
Všechno, u čeho je zábava, myšleno ve smyslu, že nás to baví. Hlavní je, že je kmen nebo jeho část pohromadě. Můžeme pohřbívat Barbie, sádrovat si zdravý končetiny, ale klidně třeba studovat glóbus, bruslit nebo jet nakoupit a zpívat si u toho.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Vzpomínám na první píseň Elišky, která zněla: „Piča bába za Eličou“, což v překladu znamenalo „Přišla babička za Eliškou“. Amálka, když mě hladila po hlavě, komentovala stav mé kštice nejprve slovem: „Májo“ (málo) a později: „Nič“ (nic). U Tobiáše mám rád dodnes slovo „ichni“, což znamená všichni a slovo „studárna“, což je vodárna, v jeho chápání studna nad povrchem.

V čem teď tvoje děti jedou?
Nemáme doma televizi, koukáme jen na DVD a máme přístup k internetu. Neřekl bych, že jedou v něčem konkrétním, což ale neznamená, že to neznají. U babiček televize jede, tak se to vyvažuje. Rádi mají třeba Hvězdný prach, Řadu nešťastných příhod, Karlíka a továrnu na čokoládu, Velkou rybu, Potkali se u Kolína, Zahradu, Pejska a kočičku. Záleží na náladě. Jinak holky asi nejvíc jedou v plavání. To je baví.

Na čem mají tvoje děti závislost?
Amálka ráda posílá pohledy a nechce mít na stránce v žákovský jinou známku než jedničku, Eliška na sebe bere cokoliv ze starých skříní, v neuvěřitelných kombinacích a pak takto vymóděná prochází nějakými vlastními světy. Tobiáš na čemkoliv, co děláme my dospělí, jako je vrtání, vaření, řízení traktoru, trénování psa.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Můžeme skoro všechno, a když něco ne, tak to riskneme. Lenička nebyla moc nadšená, když jsme si dávali nohy do sádry, nemá ráda, když jezdíme v autě vepředu, na kapotě nebo lezeme na střechu.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Byl jsem vzorňák, strach mi nedovolil, ale jednou jsem počůral pána, co se na Mácháči opaloval.

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Velká žlutá limonáda v lahvi jenom pro mě, cesta s našima vlakem k babičce.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Hadrový červený kašpárek s plastovým obličejem.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Všechno možný, co vypadalo hezky a čeho bylo hodně, co mělo v té době směnou hodnotu nebo bylo vzácný. Kaštany, kuličky, angličáky, známky, výstřižky ze zahraničních časopisů, Čtyrlístky, kartony a krabičky od cigaret, céčka.

Kam spolu rádi chodíte?
K rybníku.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Jít k porodu. Získají tak reálnější pohled na mužskou důležitost.

Šel by jsi dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Hned. Rovnou. Teď.

Vyléčený workoholik, nekonečný optimista a věčný hledač nápadů, jak si užít život naplno. Majitel agentury Peoplecomm a majoritní vlastník dvou dětí.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
2 kousky; 8 měsíců a 5 let; Valentýna a Valérie.

Co spolu děláte nejradši?
Valentýna  se nejraději nosí v nosítku a pozoruje svět. S Valérií jezdíme na kole nebo tvoříme doma – cokoli. Ale nejraději asi blbnutí s kámošema.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ve vychytávání prvních a druhejch jsem nikdy nebyl dobrej. Valérie nejspíš “těšila” – když jsem po týdnu přijel domů. Valentýna jede zatím slabiky.

V čem teď tvoje děti jedou?
Valérie bezkonkurenčně v Hello Kitty a Valentýna cokoli zajímavýho.

Na čem mají tvoje dítě závislost?
Valérie na babičce a Valentýna na mlíku.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když mám jiný názor než ona.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Zapálil jsem školu.

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Asi ta ohořelá škola.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Kolo, nějaký autíčka a méďa.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Mraky věcí – nejvíc známky.

Kam spolu rádi chodíte?
Do Prahy (bydlíme za Prahou). Na hřiště, na výstavy, za kámošema.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Žádný “až, až, až”. To je blbost. Děje se to teď.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Všema deseti!!!!