Toužím vychovat skvělé lidi způsobem, při němž se neokradu o vlastní život.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mikuláš (8) a Anna (3,75)

Co spolu děláte nejradši?
Jsme na plachetnici, na horách, v přírodě, sportujeme, nejraději bez konfrontace s ženským pohledem na věc.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Tatínku?

V čem teď tvoje děti jedou?
Star Wars, Prasátko Pepina, Kuky se vrací, Karkulín na střeše

Na čem mají tvoje děti závislost?
Lego a jídlo.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Nic takového není, pokud by se tedy už „nemělo spát“, je to spíš o formě, způsobu… Ženský pohled je jiný.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Nevím, zřejmě to teprve přijde…

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Nic konkrétního, obecně pocit jistoty, bezpečí, ochrany.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Panenka Vašík a angličák Saabík.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Ne.

Kam spolu rádi chodíte?
Viz odpověď na otázku č. 2. Raději výstava něž kino, obecně chvíle vzájemné komunikace…

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Obecně vyhnout se pozici “dodavatele servisních služeb” bez možnosti mít na věci vliv. Ženy trpí pocitem, že ony vědí nejlépe, jak pečovat o děti a vychovat je. Především v raných fázích rodičovství nás staví do pozice zmíněného dodavatele. Je potřeba si uvědomovat, že jsme rodič stejně jako ony a že máme stejnou zodpovědnost a tedy i právo rozhodnout, spolurozhodnout, jak to bude….

Přečíst si knihu Mužství od Steva Biddulpha

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Špatně položená otázka. Rád bych měl na výchovu větší vliv. To nemusí nutně být skrze mateřskou.

Dělal učitele, moderátora v rádiu, načítal dokumentarní filmy pro televize, měl na Primě talkshow, byl jako tiskový  mluvčí na ministerstvu, teď se stará o komunikci na České poště. Zábavný a stále optimistický tvor s nímž je všude dobře.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Honzovi je dvacet, Sáře sedmnáct a Kubovi šestnáct.

Co spolu děláte nejradši?
Nevím, v kolika letech to skončilo, ale jako mrňata milovali, když jsem pro ně vymýšlel pitomosti. Dneska jsem rád za každou chvilku, když si na mě udělají čas. S Honzou vykouříme u moudrých řečí cigaretu, u Sáry jsem rád, když ji vůbec potkám, s Kubou se vidím občas, tam je vzácná každá chvilka.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Nevím přesně, vždycky to byl půvabný blábol. Honza řekl jako první asi día, neb objevil podstatu otvoru, který ho fascinoval. V odtoku ve vaně, v klíčové dírce… Sára, to už si nepamatuju a Kuba byl z ruky. Jeho první slovo mě minulo.

V čem teď tvoje děti jedou?
Sára je omámená facebookem, kluci jsou v zajetí her na počítači. Abych všem vylepšil renomé, tak je Sára nově hodně zamilovaná a kluci dokonale propadli snowboardingu.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Těch je řada. Pitomé vymoženosti doby, jakými je třeba facebook. Taky dobrý jídlo. Honza, pitomec, kouří jednu za druhou. Po tátovi.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Nesnáší jen ty cigarety, jinak je výjimečně tolerantní.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Podpálil mateřskou školku. Protože vypadala jako dřevěná bouda z gulagu, mohl to být slušný malér. Naštěstí nebyl. Jo… byl to jediný případ, kdy mě táta fakt seřezal.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Měl jsem krásný dětství. To je na dlouhé řeči.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Stejný případ. Možná pásák na plochý baterky… a všechny věci, co měl táta v dílně.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Chvilku známky, fotky Vinnetoua a Old Shatterhanda, kameny.  Ty mám občas i po kapsách, stejně jako třeba kaštany. To je ta závislost na dětství.

Kam spolu rádi chodíte?
Jsem popravdě rád, když spolu vůbec jsme.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať mají svoje děti rádi a co nejvíc se jim věnují. Ať je neřežou a nejsou jenom chytrý. Ať v sobě zkusí objevit dětský svět, i dneska.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Určitě.

Bude mi 40 let. Mám rád svoje děti. Pozoruju, jak rostou a vyvíjejí se, a nepřestává mě to fascinovat. Myslím, že dnešní děti jsou daleko chytřejší než my, když jsme byly v jejich věku. Mám rád moderní umění, jeho inspirující pohledy z úplně jiných úhlů, než na které jsme běžně zvyklí. Jsem rád, že ve své práci můžu být kreativní a taky že jsem věřící a nemusím se spoléhat jenom sám na sebe. Asi jsem vlastně se svým životem spokojený. Jsem tatík od tří dětí. Dost pracuju (ramypasparty.cz), ale radši bych si hrál.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mám tři děti: Julii (10let), Emilii (8) a Viléma (6).

Co spolu děláte nejradši?
Nejraději se pereme, křičíme a děláme si ze sebe legraci.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Asi: “Mám tě rád, tati.” , Je to tak, není to klišé.

V čem teď tvoje děti jedou?
Všichni mají rádi Simpsonovi, Julie ráda tančí a vymýšlí choreografie, Emilie jakákoliv zvířata. Nejlepší jsou živá, ale můžou být i plyšová. A Vilém má rád dinosaury, roboty a auta.

Na čem mají tvoje děti závislost?
Myslím, že všichni jsou trochu závislí na počítačových hrách. A taky na nás – minimálně existenčně.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Manželka je dost nerada, když řveme.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Po tom, co jsem se od svého tatíka dozvěděl, že lidem, kteří omdlí, se dává čuchnout čpavku, aby se probrali, zkusil jsem to na záchodě otestovat na mém malém bratříčkovi.  Jeho reakce poté, co si řádně přičuchl, mě nemile překvapila.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek č vzpomínka z dětství?
Jeden z nejlepších zážitků byl průzkum staré tvrze uprostřed vesnice, kam jsme jezdili na chatu, těsně po zákazu tehdy Národního výboru.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Stavební kostky, auta, klacky.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Známky a určitě plno dalšího, ale už si to nepamatuji.

Kam spolu rádi chodíte?
Do lesa nebo do města. Asi do lesa.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Zakazovat opravdu jenom to, co je potřeba, a každý zákaz si dobře rozmyslet.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Pokud by mi to umožnila finanční situace, tak ano.

Jako každý správný Moravák jsem se již v útlém mládí rozhodl pro Prahu. Vystřídal jsem zde milión různých zaměstnání a nakonec zakotvil u reklamy. Reklama mě baví, ale ne zcela naplňuje, proto se věnuji hudbě a psaní uměleckých textů (básně, scénář, hudební texty). Po divokých rockerských letech plných sjíždění čehokoliv je ze mě nyní abstinent a nekuřák, žijící spokojeným rodinným životem malého podnikatele.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mám dva kluky – Kryštofa (17,5) a Davida (6,5).

Co spolu děláte nejradši?
Nejradši chodíme do kina, čumíme do monitoru a nezávazně tlacháme.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Těžká otázka, nepamatuji se.

V čem teď tvoje děti jedou?.
Starší jede v online strategiích (WOW apod.), mladší zas v Plants vs Zombies a v Gormitech. Oba samozřejmě ždímají PS3.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Oba mají závislost na počítači a na mámě.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když dlouho čumíme do monitoru a nezávazně tlacháme.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Střelil jsem z dětský vzduchovky přes dvě zahrady neoblíbeného souseda, byl jsem schován ve větvích starého ořešáku, tudíž neviditelný, takže jsem si do sytosti užil nadávek na neznámého darebáka.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
To jsem ve třetí třídě před spolužákem v lese přelezl tarzanovsky ze stromu na strom, řekněme v patnáctimetrové výšce. Když se dnes na ty blízko sebe stojící stromy jdu podívat, tak se mi klepou kolena, bylo to o fous!

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Mělo to dřevěný parůžky a pořádnou leteckou gumu.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Byly to známky…bavíme se o čtvrté až osmé třídě základky.

Kam spolu rádi chodíte?
Rádi jsme chodívali na na Bohemku do Ďolíčku, což už nejde, takže třeba na sushi. Marně je přemlouvám na bojové procházky po krásné krajině kolem Roztok. Bojují holt digitálně.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Připravte se na drobnou změnu, hošové!

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
To bych si to dítě napřed musel porodit..

 Momentálně se ještě zatím cejtím vzorem pro svoje děti, tak se snažím moc neklít, milovat přírodu a třídit odpadky.

Co spolu děláte nejradši?
Pereme se a lochtáme, i když Vítek teď začal chodit na judo, tak nevím, jak dlouho to ještě dám…

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
„Tati, jsi můj nejlepší táta“, ale jindy jsem přišel z práce a děti ode dveří křičely „Mami, je tu ten cizí pán…“  tak nevím.

V čem teď tvoje děti jedou?
Éra dinosaurů skončila a se školním věkem přišlo virtuální dobrodružství s Wii-čkem, Kristýnka jede bezelstně ve štěňátkách (zatím jen plyšových).

Na čem má tvoje dítě závislost?
On na řízkách a ona na čokoládě.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Naše mamka je neuvěřitelně tolerantní, je ráda za cokoliv, co děláme a přežijeme.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Byl jsem tichej a zakřiknutej, takže nic zvláštního, ale vzpomínám si na jednu historku – na žákovským turnaji jsme už jen fandili, protože jsem byli vyřazený a rozhodčí fest nadržoval jedněm, diváci byli ve varu a tak jsem si dlouho připravoval taky nějaký peprný výkřik. Když jsem se konečně odhodlal, tak zrovna všichni ztichli, a já zakřičel „Seš snad podplacenej..!!!“ sudí pak přerušil hru, došel ke mě a slíbil mi vyvedení pořadatelem a kdo ví co ještě, ale to jsem už nevnímal, neboť jsem byl zase celej tichej, zakřiknutej a navíc červenej…

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Rád jsem seděl v zakotvený lodi v ranní mlze uprostřed tekoucí Berounky.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Asi ten rybářskej prut, jo a jednou jsme od babičky dostali dětský telefony na baterky spojený kabelem a tak jsme si se sestrama volali z obýváku do pokoje, to bylo super, těžko se to dneska vysvětluje….

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Jo, dostal jsem od souseda slavnýho fotografa anglickejch letců pana Sitenskýho spoustu starých známek s Hitlerem a tak jsem k nim vyměňoval barevný motýly z Jemenu.

Kam spolu rádi chodíte?
Kamkoliv a pak ještě radši zpátky domů.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Zkuste tatínkovskej víkend, je to úplně něco jinýho (teda pokud nebudete sami na mateřský…).

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Tenkrát jsem nešel, teď zpětně bych šel, ale až od jednoho roku věku. Vůbec nejradši se ale v přítomnosti žen věnuju obhajování vhodnosti termínu dovolená v názvu mateřské, samozřejmě za jejich bouřlivého nesouhlasu.

Vtipálek a věčný pozitivista. Má rád snowboard, tenis, kolo, knížky, filmy, dobré jídlo a pití.  Pracuje v reklamním průmyslu a v současné době rozjíždí i business točící se kolem e-books.

Kolik máš dětí, jak jsou staré a jak se jmenují?
3 děti (Babeta 1, Lea 9, Běta 18:)

Co spolu děláte nejradši?
S Leou bruslení, kino, poslouchání hudby, tenis, čtení.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ahoj.

V čem teď tvoje děti jedou?
Little Pet Shop, Nintendo DS, YouTube.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Nintendo DS, hra Sims.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když děláme nepořádek.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Ukradl čokoládu.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Když jsem si do nosu strčil kuličku od stolního fotbalu a nevěděl jak ji vyndat. Rada dospělých: smrkni….

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Všechny, které jsem si sám udělal, většinou ze dřeva.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Angličáky, staré časopisy, slepovací letadla atd. Nikdy však nic soustavně a dlouhodobě.

Kam spolu rádi chodíte?
Kino, plavečák, kolo, park na brusle, jezírko na zimní brusle ve Stromovce

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Nebojte se toho. Jak říká jeden můj kamarád, děti jsou to jediný, co tady po tobě zůstane.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Polovinu mého času teď na mateřské jsem.

L.U. animuje – ČT – teď právě Kašpárka v rohlíku a moc ho to baví, znělky – různý tv a ilustruje knížky – nejradši má DOKTOR RACEK JEDE NA PRÁZDNINY, DOKTOR RACEK NA HORÁCH, BABOČKY!!!

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
3! Mařenka 15, Jonáš 10, Vendelín 2 měsíce.

Co spolu děláte nejradši?
S Mařenkou si povídáme. S Jonášem hrajeme. A s Vendelínem krkáme a prdíme.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ty jo, to je ostuda, ale přesně nevím. Ale když byl Jonáš hodně maličkej, byl jsem s ním sám v poradně a tam se ho ptaly, jak se jmenuje, a on že Hurvínek a paní doktorka: „Tak jo, a jak tatínek??“ A on prej Špejbl. To mám rád.

V čem teď tvoje děti jedou?
Máňa v klucích, Jonáš ve filmech a hrách (PROBůH!!!!). A Vendelín v prsou!

Na čem mají tvoje děti závislost?
Snad na ničem, až na Vendu, viz minulá odpověď.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Mámy jsou úplně v pohodě, takže mě nic nenapadá.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Já byl beznadějně plaché dítě!

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Dětství bylo báječný úplně celý, proto se mi těžko dospívá.

Jaká byla v dětství tvoje nejoblíbenější hračka?
Angličáci, lego,gumový indiáni a kovbojové, kolt!

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Angličáky, známky.

Kam spolu rádi chodíte?
Úplně kamkoliv.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Těšte se! Třeste se!

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Klidně, ale zase mě moc baví moje práce, takže tak napůl. Sakra.

Jak jsou tvoji kluci staří a jak se jmenují?
Mám dva rudeboys: Samovi je 3,5 roku a Maxovi bude za chvilku půl roku.

Co spolu děláte nejradši?
Blbosti…

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Mám tě rád, tati.

V čem teď tvoje děti jedou?
Mašinka Tomáš, Ladínek, Blesk McQueen

Na čem mají tvoje dítě závislost?
Sam na kakau, lízátkách a kolejích, Max na mlíku od Martiny a krabičce od kapesníků.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když jezdíme na motorce do školky.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Těch bylo víc: zapálil jsem koupelnu při zkoušce, jak hoří vata, stříleli jsme po sobě s kamarádama flusbrokem (vybavení ochrannými lyžařskými brýlemi) apod.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Když sem poprvé spal pod širákem na vandru (bylo mi 9 let).

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Roleta na okně v mým pokoji.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Klasicky známky, céčka, vláčky.

Kam spolu rádi chodíte?
Na roury (Samův výraz pro tobogány).

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Vyspěte se před porodem.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Šel, a často to říkám, upřímně si ale myslím, že by mi z toho hráblo.

Jsem rozvádějící se režisér z duaMods, kytarista rockové skupiny The Prostitutes a reklamní profesionál. Děti miluju, ale nedokážu být oddaný 27/7 táta v kombíku s kolama na střeše, protože moje koníčky a životní styl jsou v příkrým rozporu s otcovstvím a nejde to skloubit jako třeba u sportovců. Proto je to každodenní hledání rovnováhy. Já a děti jsme spolu ale šťastný a nedokážu si bez nich představit svůj život jako šťastnej.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Šimonovi je devět, Líze (občanským jménem Alžběta) šest a Leontině (zkráceně Tína) dva.

Co spolu děláte nejradši?
Líza dělá nejraději “blbiny”, což znamená, že po mně leze, Tína to od ní odkoukala a Šimon má rád poflakování po aquaparku. Nejradši jsme asi tam nebo o víkendu na zahradě chalupy. Mám rád výlety s dětma. Je jich málo, ale ty, co se uskutečnily, většinou stály za to.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Pamatuju si Šimonovo. Bylo to slovo “hard core”.

V čem teď tvoje děti jedou?
Šimon v kouzlech všeho druhu, od Harryho po stolní magii. Taky Star Wars a GTA na PSP. Líza v plyšácích – kvantita je tady mnohem důležitější než kvalita. Tína staví ze stavebnic a prozkoumává nekonečněj domácí fundus hraček. Všechny tři děti ovšem ujely na skocích do Fatboye.

Na čem mají tvoje děti závislost?
Pevně doufám, že kromě rodičů a babiček zatím na ničem.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Vzhledem k tomu, že s jejich mámou spolu nežijeme, tak toho moc z našeho společnýho času nevidí. Výchova je ovšem zrovna oblast, kde mezi námi stále panuje velká shoda, takže asi nejsem ten táta, co kazí děti.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Už nevim. Byl jsem hodný dítě. Kromě zapálenýho lesa, zraněnýho bráchy, ukradenejch věcí rodičů, tvrzení, že jsem nalezenec, ztracení se na stavbě na Jižním Městě a zničenýho nábytku v bytě si žádnej větší průšvih nevybavuju. V pubertě jsem si to vynahradil. Stal se ze mě intelektuál-revolucionář a šel jsem, stejně jako třeba komouši, i přes mrtvoly.

Jaký je tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější  zážitek nebo vzpomínka z dětství?
S tátou na výletě. Seděl jsem v krosně a šli jsme přes pole s řepou. Ale kdo ví, jestli je to skutečnej zážitek, možná je z vyprávění. Ale já ho vidím jako dnes. Jinak moje dětství se dá považovat téměř za snový, takže těch zážitků jsou mraky. S mámou, s tátou, s babičkama, tetama a tak.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Asi Lego. U něho jsem strávil hromadu času. Pak samozřejmě Atari, když už jsem byl větší.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Známky, mince, bankovky, čtyřlístky, angličáky, etikety ze zápalek.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Že to bude mnohem větší legrace i opruz, než si kdykoliv dokázali vůbec v nejšílenější fantazii připustit. Tady se ani nedá poradit, aby si drželi klobouky, je to totiž jedno.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Záleželo by na okolnostech, ale a priori to nepovažuju za nemožný. Osobně mám ale pocit, že jsem užitečnější jinak, než jako táta v sukni.

Když dva dělají totéž, není/je to vždycky totéž

Když se řekne střídavá péče, každý si představí, že tatínek a maminka fungují odděleně a v pravidelných intervalech mezi nimi pendlují jejich děti. Jakub Krč a jeho přítelkyně Jana Štěpánová jsou oba grafici na volné noze, kteří mají roční dcerku Miru a nežijí odděleně, přesto by se jejich soužití dalo také nazvat střídavou péčí. Pracují stylem „jeden dnes pracuje, druhý je s dcerou a zítra je to naopak“. Jak to funguje v praxi?

Jaké důvody vás vedly ke „střídavé péči“? Peníze? Potřeba nezůstat na mateřské (přítelkyně) nebo chuť být s dcerkou co nejvíce (táta)?
O peníze nešlo, oba vyděláváme zhruba stejně a klidně bychom si mohli dovolit jeden příjem „vypustit“. Hlavním motivem bylo užít si dceru Miru naplno a dát jí pokud možno co nejvíc péče a pozornosti. Byl to takový experiment, který se vydařil a trvá.

Jak vypadá takové plánování, kdo kdy pracuje a kdo kdy hlídá? Ze dne na den, nebo hojně zaměstnáváte rodinný kalendář?
Většinou si týden rozdělíme předem, slouží nám k tomu společný on-line kalendář, kam si píšeme „služby“ i výjimečné schůzky a pracovní povinnosti, které si budou žádat flexibilní změny.

Práce grafika na volné noze je časově hodně kolísavá a těžko předvídatelná – podklady nedostáváte zpravidla, kdy by jste měli, komentáře klientů bývají občas nekonečné…
To je svatá pravda, většinou se v takovém případě operativně domlouváme na změnách. Když je nejhůř a musíme pracovat oba, zaskočí babičky, ale to se stalo za rok jen párkrát. Nejzajímavějším „výkyvem“ byl pracovní pobyt ve Švýcarsku: moje přítelkyně, která je kromě grafičky i uměleckou fotografkou, tam odjela na tři měsíce fotit, a my s ní. Tam jsem byl víceméně „tátou v sukni“ naplno a pracoval jsem nejvíc po nocích a na dálku. Kupodivu to šlo hladce, na nezbytné osobní schůzky v Praze nebo návštěvy tiskáren za nás chodil můj kolega ze studia.

Pracujete doma, nebo v kanceláři?
Oba máme vlastní studia a pracujeme tam. Naštěstí jsou do 15 minut pěšky od domova. Doma pracujeme jen večer, když dcera usne, jinak je to výhradně „nepracovní prostor“. 🙂

Jak reaguje dcerka na stále se měnící rytmus domácnosti? Říká se, že malé děti potřebují hlavně pravidelný řád.
Problémy s tím nemá žádné: na pravidelném rytmu a řádu dne jsme se domluvili a snažíme se ho oba dodržovat – jí stejné věci, chodí spát ve stejné časy…

Liší se v něčem dny s mámou a dny s tátou?
Ničím zásadním se neliší, rozdíly by se daly hledat spíš v rozličných drobnostech: s mámou chce dcera Mira např. usínat s písničkou, se mnou zase s pohádkou. Tomu, že se dny s tátou nebo mámou od sebe neliší, napomohlo i to, že Mira měla od narození přes den problémy s kojením a mléko se muselo odstříkávat. I „kojení“ si tedy užila od obou…

Co si dcerka užije s tátou a co naopak s mámou?
Úplně stejné věci, snad jen jízdy autem má častější s mámou: já totiž neřídím.

A jak kouká okolí na vaši střídavou péči?
Zpočátku jsme byli i mezi přáteli kuriozita, brzy si ale zvykli. Za „podivína“ jsem byl hodně já u doktorů, na plavání, v obchodech, restauracích nebo s nosítkem v městské dopravě. Ale to se týkalo jen Česka, ve Švýcarsku jsou tátové v rolích matek tak běžní, že se nad tím vůbec nikdo nepozastavoval.

Oba jste grafici na mateřské dovolené. Jakou tiskovinu byste rádi dělali pro děti?
Už jsem upravil pár pohádkových knížek a čekají v polici na to, až Mira vyroste. Jana zase napsala knížku vlastních pohádek, kterou si i sama upravila, a jednou ji jistě Miře přečte. Já sním o tom, že jednou zpracuji pohádky, které mi na kazety namlouvala moje moravská babička, když jsem byl malý.

Doporučili byste takou péči i ostatním?
Lidem na volné noze nebo s volnou pracovní dobou určitě; mám pocit, že se dítě díky tomu i rychleji vyvíjí a učí nové věci. Má víc podnětů a víc času od obou rodičů. Chce to jen trochu sebekázně a trpělivosti – malá daň za tak velké dary, které to přináší…