Táta víc než ročního kluka, prozatím hodně bojující se svou otcovskou rolí. Grafik, animátor a režisér, spolumajitel motion design studia Oficina.

Co spolu děláte nejradši?
Cokoli aktivního. Blbneme, schováváme se do peřin, běháme, šílíme.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Táta, samozřejmě, což bylo jeho první slovo. Nevím proč, ale máma neříká doteď, asi mu to nepřijde důležitý, když jsou pořád spolu.

V čem teď tvůj Vojta jede?
Aktuálně bagry. Ráno mě budí výkřiky “gogr, gogr”. Jeden totiž bagruje díru u nás za rohem. Pak taky Barbapapa (animovanej seriál), knížky o autech, knížky s hyperrealistickejma ilustracema zvířat, Krteček.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Zatím hlavně na mámě. I když těžká technika ji začíná v oblíbenosti nebezpečně dohánět.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Moc se jí nelíbí, když lítáme a blbneme před spaním.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Pořídil jsem si kopii žákovské knížky a do jedné nechal psát jen dobrý známky a do druhý ty špatný. Provalilo se to po 3 měsících. Průšvihů jsem měl ale hrozně moc, byl jsem trochu hyperaktivní dítě.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Hokej na plácku před Kontíkem (Hotel Intercontinental). Byli jsme tam skoro denně.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Na žádnou dlouhodobou si nevzpomínám, obecně ale asi moje sestra.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Boule, škrábance, modřiny, oděrky a podobně.

Kam spolu rádi chodíte?
Nejsem moc výjezdovej nebo venkovskej typ, takže zatím nejraději asi na Petřín nebo na náplavku. Kdyby si mohl vybrat Vojta, asi by řekl, že nejvíc je libovolný výkop, jen tam musí být ten bagr.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Asi nejsem na podobné vzkazy vhodný člověk; většinou nevím, co vzkázat sám sobě. Ale fakt je, že děti rostou strašně rychle a je hrozná škoda to propást.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Několikrát jsem to i navrhoval, ale zatím to z nejrůznějších důvodů neprošlo. Tolik trpělivosti na jeho rozmary měnící se každou minutu bych ovšem určitě neměl.

 

35 let, od pohledu psychopat, se zálibou v extrémním metalu a disharmonické vážné hudbě. Moje představa ideálně stráveného dne se dá vyjádřit číselně: 200 stránek a nejmíň jeden hodnotnej film. Nemám rád lidi, co si myslí, že vědí líp než já, co chci a čemu bych měl věřit. Třeba komouši, fašouni nebo faráři. Život ze mě udělal depresivního cholerika. A to se mám vlastně nádherně!

 

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Mám dva kluky, Sebastiana a Axela. Sabíkovi byly v říjnu 4 roky, ale na dortu se Spongebobem jsme celkem sfoukávali asi tak osmdesát svíček.  No a Axlík je letní miminko, ještě mu není ani půl roku.

Co spolu děláte nejradši?
Se Sebastianem všechno. Teda nekouká se mnou na horory, ale jinak se potatil, je vztekloun, v krámě nejradši jezdí s košíkem rallye a když spolu někam valíme v autě, neexistuje poslouchat něco jinýho než death metal – „Pusť hrozný písničky, tati, když s náma nejede maminka ani brácha!“ No a co tak můžete dělat s několikaměsíčním prckem. Smějeme se na sebe, prdíme na bříško, okusujeme nožičky… Vlastně toho je fůra.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ježíš, tak to nevím. Hrozně hezký bylo, když si Sebastian sám od sebe někdy ve dvou letech začal říkat Sabíček, asi podle vzoru měsíček a sluníček. My pořád nevěděli, jak to jeho jméno zdrobňovat, až se našňupnul a vymyslel si to sám. U Axlíka je prozatím nejhezčí, když neříká nic a nechá tátu číst.

V čem teď tvoje děti jedou?
Axlík dost jede v pleteným šnekovi, toho už málem rozpáral, a jinak se moc nevyjadřuje. A Sebastian zbožňuje snad komplet produkci českýho Nickelodeonu: Spongebob, Mighty Bee… Hodně ho berou různý roboti a taky vím, že potají s dědou hraje na počítači střílečky. Ale já byl taky svýho času fanda třeba do Wolfensteina, a přesto nám do baráku žádný pistolky a samopaly nesmí, nezměnilo mě to. Když ho ti bubáci nebudí v noci, tak to beru s rezervou. U dědy je holt volnější režim… Mimochodem, co je to za idiocii, dělat zbraně jako dětský hračky?

Na čem má tvoje dítě závislost?
Na mně. Obě.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Máma je ráda, když jsme spolu a má chvíli klid. Ale nesnáší, když pliveme žvejkačky do záchoda. Bojí se, že se tam někde potají spolčujou a po letech vylezou a všechny nás slepí do chuchvalce. Nádherná představa!

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Jedný svini z vedlejší třídy jsem v šatně sebral zimní boty a napustil do nich studenou vodu. Venku bylo asi dvacet pod nulou, nemohla v nich odejít, byl z toho skandál jako blázen!

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Táta je úplně výjimečně nemocnej, musí ležet v posteli a já si k němu vlezu a on mi svým nemocně nakřáplým hlasem čte ruský hororový pohádky z Krásy nesmírné. „Ivan Kraví syn vzal holubičku, zakroutil jí krkem a strčil do kapsy.“

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Plechová tatrovka z Dakaru. Nezničitelná. Dneska ji má Sebastian a uveze šutráky i půl litru vody. Tatra prostě nezná bratra ani jako hračka! OSTUDA, že tahle značka živoří někde na pokraji zájmu, když stačí i jenom kouknout na Youtube, zadat něco jako Tatra extreme offroad a hned vidíte, jak jsou z ní fanoušci po celým světě na větvi…OSTUDA!

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Zkoušel jsem známky, namotivovanej Mikulášovými patáliemi. Ale brzo mě to pustilo. Sbíral jsem vlastně vždycky hlavně knížky. Odmala…

Kam spolu rádi chodíte?
S tím větším v podstatě kamkoli, kde je povoleno ječet, hystericky pobíhat, smát se doalelujá a podobně. S malým se rádi procházíme všude, kde projede kočárek.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať na pár let zapomenou na volnej čas a zatnou zuby.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Kdyby měla žena nějakou prima práci, která by ji bavila, a ještě nás i uživila, tak jo. Bože, já bych se tak válel doma! Jednoho do školky, druhýho nakrmit, přebalit, uvozit v kočárku a hodinu čumět do stropu s jistotou, že mě za vteřinu nikdo nezačne prudit nějakým stupidním e-mailem…

Muzikant, zpěvák a kytarista kapely Prohrála v kartách, co píše i pro jiné (třeba pro Anetu Langerovou, Annu K.). Kdysi novinář, dnes hlavně editor firemního magazínu ČiliChili.

 

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Dvě holky. Julii jsou čtyři a Babetě rok.

Co spolu děláte nejradši?
Julie mi napovídá: “Nejradši si spolu děláme legraci. Stavíme lego. A hledáme houby.” No, trochu je problém, že jsme ještě žádnou nenašli. Ale to jí říkat nebudu. Hledání je taky príma. No, a Babetě dělám zatím hlavně živou prolejzačku a pak se s ní snažím domluvit prostřednictvím těch asi dvaceti slov, co už umí. To tedy baví hlavně mě, podporuje to kreativitu. Právě jsem třeba zkoušel říct, že kámen není príma jídlo.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Je sympatické, že má být sympatické. Jinak by to u obou bylo „ne“. U Julie bylo první fakt zajímavé „íoves“. Trvalo nám hodně dlouho než jsme zjistili, že jsou to písmenka. A Babeta říkala první „bo“, což jsou boty.

V čem teď tvoje děti jedou?
Babeta je zatím fascinovaná úplně vším a mít doma sadu skalpelů a břitev a navrch jadernou bombu, tak je vypátrá a bude zbožňovat. Jo, a s chutí přeštelovává u věže destipásmovej ekvalizér. Julie teď ulítává na Ariel, což je kříženec mezi rybou a Bárbínou. Nemáme televizi, jen DVD přehrávač, ale tomu stejně nezabráníš. Už vyžaduje i Hanu Montanu nebo jak se to píše – a tu nikdo z nás donedávna nikdy neviděl. Asi síla školkového kolektivu.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Babeta na mámě. Julie byla posedlá takovým hadrovým králíkem, co jsme jí koupili s kapelou u benzínky, když jsme se jednou vraceli. Pořád ho žužlala, až byl fakt nechutnej.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Celorodinná rada říká shodně: bordel!

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
No třeba jsem postavil z Merkura funkční lampičku na 220, akorát se vůbec nezabejval izolací. Naštěstí jsem jen vyhodil pojistky.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?.
Dětství. Já to tedy nechci odbýt, mě spíš fascinovalo všechno. Takže ten samotný permanentní úžas je nej.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Nejdřív gumovej pes, pak kapslíkovka a kolo.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Vždy krátkodobě známky, angličáky, plechovky, obaly od žvejkaček, modely letadýlek, čtyřlístky, hračky z Pifa…

Kam spolu rádi chodíte?
Do lesa.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Pořádně nadechnout a…

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
No, na první poslech to zní lákavě. Ale měl jsem dost celodenních šicht u obou holek, a je to, myslím, práce na tři pracovní úvazky. Ale šel.

 

Především fotřík jedný malý hvězdy. A jako vedlejšák má nenasytnou chuť absorbovat nový informace a zážitky, cestovat, objevovat svět a život kolem sebe, a samozřejmě spoluvytvářet kreativní internetovou agenturu SYMBIO.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Zatím máme první, holčičku. Patnáctiměsíční Stellu.

Co spolu děláte nejradši?
Největší hit je společný vyndávání šuplíků v kuchyni, chození za ruku i bez (co to jde) a společný kreslení. Máme taky rituál se čtením. Stellinka přinese knížku, udělá “e-e-e”, já musím na zem, vzít jí na klín a čteme. To se stává, i když sedím na záchodě. Je to pak složitější ...

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Když nepočítám klasický “táta, táta” (tenkrát ještě bez významu mojí maličkosti, ale jako označení prakticky čehokoli), tak to bylo asi “ham”. Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak rád pozorovat někoho, když s chutí jí.

V čem teď tvoje děti jedou? (Pokemoni, Harry Potter…).
Hlavně míče (bajo), bagry (bajo), ručičkový hodiny (gesto tikání) a auta (ato). No a pochopitelně iPhone a iPad s Krtečkem.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Na Birellu. Snad teď nepřijde sociálka.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Hlavně nerada vidí, když nejsme spolu. Jinak je zatím všechno ok.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Párkrát jsem si “vypůjčil” dobrodružný knížky v knihkupectví, plival jsem na lidi z balkónu, utrhnul jsem znáček Mercedesu, abych ho nosil na řetězu na krku, vysmrkal se do pijáku a poslal to během vyučování kámošovi v přední lavici – bohužel to chytla třídní učitelka a dostal jsem poznámku “Posílá o hodině nudli spolužákovi”. Nic strašnýho – nebo jsem to už radši zapomněl.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Kupodivu úplná blbost, ale pořád na ní vzpomínám: na prvním stupni na lyžáku jsem na horský samotě usínal u otevřenýho okna, za ním hvězdy, nádhernej vzduch. A pak samozřejmě když jsem se poprvé v životě v pátý třídě podíval k moři. Ani ne kvůli vodě, tu moc nemusím, ale byl jsem na měsíc pryč z domova, navíc v zahraničí. Obchodoval jsem tam se želvama, naučil se melodie na piáno, poprvé ochutnal tuzexovej rozpustnej džus Tang.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Měl jsem rád angličáky nebo vláčky (tétéčka), ale nejvíc jsem si ulítnul na tátově koloběžce. Tu jsem tak strašně zjezdil, že se nakonec celá rozlomila, a to byla ze svařovanejch trubek.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Obrázky od žvejkaček Bajo a PuPu, Čtyřlístky, Ábíčka, povinně ruskej Kalabok (kvůli všitejm modrejm plastovejm gramofonovejm deskám), známky, odznaky, šutry, mince, … Většina toho je někde ztracená nebo rozdaná. Škoda, z nostalgie bych se na to někdy rád mrknul.

Kam spolu rádi chodíte?
Procházíme se hlavně kolem Berounky, ale sranda je taky cvičení, kam spolu chodíme. Jsme tam s kámošem jediný chlapi mezi samejma mámama. Zajímavá zkušenost – ty mámy nás úplně zasklívaj, jako bysme tam nebyli. Instruktorka je ale zlatá – už na třetí hodině zvládla do věty “maminky si vezmou děti na klín” zakomponovat “maminky a tatínci” :-).

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Ať se celý tý akce nazvaný “dětství jejich dítěte” chtějí zúčastnit a nezřeknou se toho. Někdy jde jen o to přehodit si výhybku v hlavě a říct si, že si to můžu užít. Může to bejt obrovská zábava (zajímavost: sice je to náročnější, ale mnohem intenzivnější a zábavnější to je, když pošlete mámu pryč – ona si aspoň taky trochu odpočine a vy jste fakt na sto procent spolu).

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Před narozením Stelly jsem o tom chvíli uvažoval, ale když to teď vidím, tak bych to asi zvládl jen stěží. Nejen tu permanentní pozornost věnovanou dítěti, ale i hledání energie na udržení se mimo stereotyp. O to větší respekt ke všem (mámám i tátům), který to dokážou.

Ondřej, 360měsíců, živí se filmařinou, praha

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
1, 2, Fredo.

Co spolu děláte nejradši?
Momentálně je to skok na posteli.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
To úplně první.

V čem teď tvoje děti jedou?
Bagry, traktory, válce, jeřáby a jiná těžká technika.

Na čem má tvoje dítě závislost?
Zatím jen na rodičích.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Neřeknu, nejsem bonzák.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Až na pár výjimek to žel byly vždy jen ty největší.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější zážitek či vzpomínka z dětství?
Operace slepého střeva.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Lego.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Třeba kartičky košíkářů.

Kam spolu rádi chodíte?
Nejdřív na hřiště a potom na Hradby na pivo.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Léta ti nepřidaj’. A pozor na kocoviny.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Dobrovolně a rád.

 

Bloger, školitel, vášnivý potápěč, cestovatel a fotograf, který jako jediný může oficiálně šířit moudra o Apple po střední a východní Evropě. Možná ho taky znáte jako moderátora videocastu www.digit.cz. Ale je to hlavně tatík čtyřměsíčního Mikuláše.

Co spolu děláte nejradši?
V tomhle věku spolu nejradši odpočíváme 🙂 a chodíme na výlety.

Jaké bylo první sympatické slovo, které Mikuláš řekl?
Uaaaueaa.

V čem teď Mikuláš ujíždí?
Zatím ho nejvíc baví jíst, to opravdu zbožňuje, což je vidět i na jeho váze, takže jsme museli změnit domácí přezdívku z Kruťáka na Hobita. Jinak jakákoliv hračka, která se mu dostane do ruky.

A na čem má závislost?
Jídlo, smích, spánek.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když třeba spolu koukáme na Californication.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Občas jsem něco rozbil, ale na nic extrémního si nepamatuju. Já jsem patřil spíše do té kategorie bezproblémových dětí :).

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Určitě letní období, která jsme trávili s bráchou u babičky nebo na chatě. Dokázali jsme si to užít i bez peněz a drahých hraček.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Určitě LEGO.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Céčka. Asi týden..

Kam spolu rádi chodíte?
Rozhodně vede Stromovka a ZOO.

Jakou počítačovou hru Mikulášovi nezapomeneš naservírovat?
Určitě Metal Gear Solid, ale začneme asi Zeldou na Wii 🙂

 

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Nebojte, ten mrňous vám hodně sebere a ještě víc dá, užijte si každý den.

 

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Kdyby to bylo v zájmu rodiny, tak asi ano, ale musím se upřímně přiznat, že nevím, zda bych měl tolik síly, energie a trpělivosti jako moje žena. Rozhodně to není dovolená…

 

Na světě je už 38 let, poskakuje mezi vším, kde se něco vymýšlí a koumá, ať už v divadle, reklamě nebo doma. Taky je principálem seskupení Kašpárek v Rohlíku a mluvčím Bejbypankáčů.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Eliška – 11, Amálka – 9  (skoro 10) a Tobiáš – 4.

Co spolu děláte nejradši?
Všechno, u čeho je zábava, myšleno ve smyslu, že nás to baví. Hlavní je, že je kmen nebo jeho část pohromadě. Můžeme pohřbívat Barbie, sádrovat si zdravý končetiny, ale klidně třeba studovat glóbus, bruslit nebo jet nakoupit a zpívat si u toho.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Vzpomínám na první píseň Elišky, která zněla: „Piča bába za Eličou“, což v překladu znamenalo „Přišla babička za Eliškou“. Amálka, když mě hladila po hlavě, komentovala stav mé kštice nejprve slovem: „Májo“ (málo) a později: „Nič“ (nic). U Tobiáše mám rád dodnes slovo „ichni“, což znamená všichni a slovo „studárna“, což je vodárna, v jeho chápání studna nad povrchem.

V čem teď tvoje děti jedou?
Nemáme doma televizi, koukáme jen na DVD a máme přístup k internetu. Neřekl bych, že jedou v něčem konkrétním, což ale neznamená, že to neznají. U babiček televize jede, tak se to vyvažuje. Rádi mají třeba Hvězdný prach, Řadu nešťastných příhod, Karlíka a továrnu na čokoládu, Velkou rybu, Potkali se u Kolína, Zahradu, Pejska a kočičku. Záleží na náladě. Jinak holky asi nejvíc jedou v plavání. To je baví.

Na čem mají tvoje děti závislost?
Amálka ráda posílá pohledy a nechce mít na stránce v žákovský jinou známku než jedničku, Eliška na sebe bere cokoliv ze starých skříní, v neuvěřitelných kombinacích a pak takto vymóděná prochází nějakými vlastními světy. Tobiáš na čemkoliv, co děláme my dospělí, jako je vrtání, vaření, řízení traktoru, trénování psa.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Můžeme skoro všechno, a když něco ne, tak to riskneme. Lenička nebyla moc nadšená, když jsme si dávali nohy do sádry, nemá ráda, když jezdíme v autě vepředu, na kapotě nebo lezeme na střechu.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Byl jsem vzorňák, strach mi nedovolil, ale jednou jsem počůral pána, co se na Mácháči opaloval.

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Velká žlutá limonáda v lahvi jenom pro mě, cesta s našima vlakem k babičce.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Hadrový červený kašpárek s plastovým obličejem.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Všechno možný, co vypadalo hezky a čeho bylo hodně, co mělo v té době směnou hodnotu nebo bylo vzácný. Kaštany, kuličky, angličáky, známky, výstřižky ze zahraničních časopisů, Čtyrlístky, kartony a krabičky od cigaret, céčka.

Kam spolu rádi chodíte?
K rybníku.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Jít k porodu. Získají tak reálnější pohled na mužskou důležitost.

Šel by jsi dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Hned. Rovnou. Teď.

 

Vyléčený workoholik, nekonečný optimista a věčný hledač nápadů, jak si užít život naplno. Majitel agentury Peoplecomm a majoritní vlastník dvou dětí.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
2 kousky; 8 měsíců a 5 let; Valentýna a Valérie.

Co spolu děláte nejradši?
Valentýna  se nejraději nosí v nosítku a pozoruje svět. S Valérií jezdíme na kole nebo tvoříme doma – cokoli. Ale nejraději asi blbnutí s kámošema.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Ve vychytávání prvních a druhejch jsem nikdy nebyl dobrej. Valérie nejspíš “těšila” – když jsem po týdnu přijel domů. Valentýna jede zatím slabiky.

V čem teď tvoje děti jedou?
Valérie bezkonkurenčně v Hello Kitty a Valentýna cokoli zajímavýho.

Na čem mají tvoje dítě závislost?
Valérie na babičce a Valentýna na mlíku.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Když mám jiný názor než ona.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Zapálil jsem školu.

Jaký je tvůj nejpříjemnější nebo nejintenzivnější  zážitek či vzpomínka z dětství?
Asi ta ohořelá škola.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Kolo, nějaký autíčka a méďa.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Mraky věcí – nejvíc známky.

Kam spolu rádi chodíte?
Do Prahy (bydlíme za Prahou). Na hřiště, na výstavy, za kámošema.

Co bys vzkázal nastávajícím fotříkům?
Žádný “až, až, až”. To je blbost. Děje se to teď.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Všema deseti!!!!

Workoholik, věčný dietář, milovník rychlých aut, spolumajitel Outbreak a BonyBony.cz, ale hlavně fotřík roční Mayi.

Co spolu děláte nejradši?
Maya objevila krásu chůze po dvou, takže teď je největší sranda hra na honěnou a na schovávanou.

Jaké bylo první sympatické slovo, které Maya řekla?
Zatím jen žvatlá s náznaky “táta” a “máma”. Ale taky to může být jen naše zbožné přání.

V čem teď Mája “jede”?
Elektronická hračka se zpívanými slovenskými říkankami, co dostala od babičky a dědy z Prievidze.

Na čem má závislost?
Špagety. Čím delší, tím lepší.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Hru na letadlo hned poté, co do sebe nasoukala kotel špaget.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Rozbil spolužákovi hlavu a nos, rozbil milion oken, v osmi si půjčil kolo a už ho nevrátil (až to řešila policie), nadával učitelce do…..,  tátovi sbalil pár peněz, v deseti si půjčil s kamarádem auto jeho táty a jezdil s ním kolem sídliště, střelil spolužáka bombičkovou pistolí do nohy a pak z jeho lýtka musel vyndávat diabolku, v sedmi letech kouřil Sparty. Těžko z toho vybírat.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější zážitek nebo vzpomínka z dětství?
Asi dětský tábor. Byla tam vždycky stejná super parta, spousta hezkých holek a takovej příjemnej pocit dobrodružství.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Luxusní Mercedes (myslím, že to bylo “piáno”) na dálkové ovládání. Přes kabel samozřejmě.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Legendární modely autíček Matchbox. Vojáčky z 2. světové války. Asi nejvíc jsem si ale zakládal na akčních figurkách, které v období našeho dětství v Čechách nebyly k dostání, a já je měl od dědy, který dělal skladníka v Pragoimpu, takže měl přístup k hračkám z imperialistického západu.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Asi bych to nedal. Je to fakt hodně náročný i pro ženskou – a chlap se svýma dispozicema to dá hodně ztěžka.

Prima chlap, majitel studia Tribo.cz, který je živým příkladem, že tatéři nejsou sadomasochisti, ale lidi s velkým srdcem.

Kolik máš dětí, jak jsou starý a jak se jmenují?
Zatím dvě. Vojtovi je 8 a Johance 5 let.

Co spolu děláte nejradši?
Jezdíme na výlety. Když to jde, tak na kole, a v zimě každej druhej víkend na hory.

Jaké bylo první sympatické slovo, které tvoje děti řekly?
Yoda a “Tatínku, nemusíš si o mě dělat starost”.

V čem teď tvoje děti jedou?
Lego, Star Wars a teď jsem s Vojtou dohrál Machinarium. Hodně čte, má rád komiksy, hlavně Tin-Tina, dělá mi radost, kluk jeden. Minulej rok si oba trochu ulítli na Králi dinosaurů, což je docela bizarní japonskej seriál, kterej mě moc nebaví, asi už jsem starej. Vojta si vůbec docela ujíždí na dinosaurech, ale čím je starší, tak je jasný, že hry na počítači vládnou, to je velkej magnet. Johanka má zase ráda Hello Kitty a takový ty holčičí věci. Něčemu prostě neunikneš. Jo a mají rádi psy, pořád žadoněj o štěňátko, i když čoklů je kolem nás docela dost.

Na čem mají závislost?
Na sladkostech, počítačovejch hrách a televizi. To musím trochu krotit a korigovat, a pak je to v pořádku.

Co nerada vidí máma, když spolu děláte?
Všechno.

Jaký největší průšvih jsi jako dítě udělal?
Nevím. Spálil třídní knihu? Vloupal se do školní zahrady? Odjel na kole z chaty do Prahy a zpátky? Utekl dědovi a schoval se na několik hodin do lesa? Ale myslím, že jsem byl docela hodný dítě. Fakt.

Jaký byl tvůj nejpříjemnější či nejintenzivnější zážitek nebo vzpomínka z dětství?
Asi když jsem ještě v našem starým bytě v Bráníku viděl poprvé za mléčným vroubkovaným sklem dětskýho pokoje rozsvícenej vánoční stromeček. Tenhle obraz si budu určitě pamatovat celej život. Docela intenzivně si taky pamatuju každou zatáčku v Jeremenkově ulici, když mě rodiče vezli se slepákem do Motola. A taky si pamatuju, jak mě prababička Anička dala k narozeninám takový přáníčko, ve kterým bylo v malejch kapsičkách po jednom deset zlatejch korunovejch mincí.

Jaká hračka byla v dětství tvoje nejoblíbenější?
Plyšovej pes Punťa. Koloušek Bambi. Takovej zelenej vodníček. Ještě je u mámy mám.

Sbíral jsi něco? Co to bylo?
Sbíral jsem pohledy letadel, angličáky a trochu známky.

Kam spolu rádi chodíte?
Nejradši chodíme domů. Pak taky do kina, na výstavy, co se kde namane zajímavýho – a občas na dobrý jídlo. Vařím doma, ale nedávno jsme si všichni pochutnali na výborný svíčkový v Lokálu.

Šel bys dobrovolně na mateřskou dovolenou?
Klidně. A docela rád. Práce není všechno, teď už to vím.